Rakvické Burčení
Burčákové závody
O víkendu se měly létat závody combatů v Rakvicích. Jardovy Hamalovi jsem donesl vrtule k jeho combatovému speciálu Iljušin I-17, a začal jsem ho přemlouvat aby jel se mnou na závody. Podařilo se a v sobotu ráno jsem zastavil u něho doma.Naložili jsme letadlo a nářadí s vysílačem a vyrazili jsme. Daleko jsme ale nedojeli,protože u Kyjovky si Jarda vzpomněl, že zapoměl nejdůležitější věc na závody. Rozkládací židličku. Honem zpátky a už vyrážíme do Rakvic. Je zataženo, ale rosnička na netu říkala, že pršet bude až večer. Po cestě vysvětluji pravidla. Dorážíme do Rakvic. Už je tu několik aut. Jdu se přivítat s kolegy combaťáky a začínáme vytahovat stroje. Mám novou helmu. Je to plastová napodobenina americké vojenské helmy. Koupil jsem ji v Anglii na bleším trhu za 4 libry (asi 120 korun). Zkoušel jsem i originál kovovou, ale byla moc těžká. Pořadatelé otevřeli tranzit a v kufru nás čekal dobrý burčák. Tak jsme si dali první pohárek. Už jsem začal přemlouvat moji drahou polovičku, že by na zpáteční cestě dělala řidiče. Dávám si cvičný let s Migem. V mírné pravé zatáčce se lehounlince štrejchneme se Soptíkovou Cobrou. Dolů padal kousek něčeho malého a čeveného. Nakonec se ukázalo, že je to konec Sopťova křídla. Tak jsem mu ještě před závodem udělal z jeho jedničky modelu trojku. Ale jeden kousek se našel a Sopťa někde našel zbytek EPP a nadstavil chybějící kousek křídla. Opět dorazil pilot z Ukrajiny Vladimir Shumskiy,lítá velmi dobře.Joko v Mančicích skončil na 4. místě. Nakonec dorazilo 29 pilotů. Což je hodně ale blbý počet. V heatu lítá 7 pilotů. Pořadatelé zkusili prosadit létání po 8 pilotech, ale neprošlo to. Nakonec se lítalo po 6 pilotech a jeden heat po 5 pilotech. Na kukandu dojeli modeláři z Dubňan. Prý musí vidět, jak se combat změnil od dob kdy ho lítali oni, ještě upoutaných modelech na ocelových lankách. Hned v prvním heatu nastupoval Jarda. Šel jsem mu dělat mechanika. Jarda si sice stěžoval, že je to na něj moc rychlé, ale nakonec přistál bez srážky a na letadle 2 ukořistěné stuhy. Skvělý let. Hned další heat jsem letěl já a Jarda mi dělal rozhodčího. Můj nový P-47 moc dobře neletěl, špatné vyvážení. Žádný sek, a malá srážka ve vzduchu. S mým Thunderboltem to moc nehlo, jen se trochu otřepal, ale protivník se zřítil na zem. Holt P-47 byla těžká stíhačka. Hurá na další pohárek burčáku. V dalším kole šel zase Jarda první. Nic neseká, a po jednom čelním průletu přichází o směrovku, která pomalu poletovala dolů. Tak jsem pro ni doběhl. Jarda už bez ní dolítal. Já jsem nasadil Miga. Lítám po obloze a pořád nic. Rána, a Mig se řítí dolů a za ním plachtí směrovka. Honem pro model a směrovku. Rychlá oprava. Ještě pozoruji dva zářezy od vrtule v pravém křidélku. Dokonce je to zdokumentováno na fotce. A zpátky do boje. Po odlétání posunuji na P-47 baterky trochu do předu. Dojíždí pizza na oběd. Najednou je úplné ticho, jak všichni sedí a baští pizzu. Zkouším FW-190, ale dávám ho zpět do kufru. Do vzduchu půjde P-47. Ve třetím kole Jarda zas vyšel na prázdno. Startuji a P-47 po posunutí baterek už létá líp. Za chvilku už mám na křídle stuhu. Pokračuji v letu a za chvilku vidím, že po mém průletu padá dolů stuha a protože nikdo nekřičel sek, tak si ji nárokuji já. Přistávám, bez srážky se dvěma seky. Debatujeme s Pavlem z Dubňan o combatech. Celkem se mu to líbí a kupuje od Pavla Dostála výřezy na Hellcata. Jdeme do posledního kola. Zbek mě požádal, abych dělal hlavního rozhodčího. Tak jsem viděl jak Jarda bohužel přeletěl safety lainu a přišel o 200 bodů a nakonec se srazí a s nakřáplým křídlem padá I-17 dolů. Když docházím k autu, Jarda mě ukazuje smradlavý motor v jeho I-17 a říká, že zapoměl stáhnout motor, který se nemohl točit. Motor zčernal, hrozně smrděl, ale jede dál. A pak že čínské motory nic nevydrží. Jdu do posledního heatu. Lítáme a nikdo nemohl nic seknout. Každý měl celou stuhu. A najednou stuhy nikde a já žádný sek. Na obloze je jen jedna stíhačka se stuhou. Honím se za ní. Několikrát jsem ji těsně minul a jednou jsem se o stuhu otřel, ale nic z toho nebylo. Do finále jsme se samozřejmě nedostali, ale sledovali jsme velkou bitvu. Hodně srážek a seklých stuh. Je tu vyhlášení výsledků. Jarda se umístil na 26. místě. Škoda té překročené safety, mohlo to být lepší. A já o 2. místa líp na 24. místě. Balíme a chceme vyrazit k domovu, ale opět mě zradila baterka. Pavel Dostál mě už po druhé zachránil a nastartoval přes káble. A hurá domů.
Tentokrát jsou skvělé fotky, stojí za to se na ně podívat.
Robert Ondříšek
Moje fotky