Bitva pod Chlumem
27.5.2012 v neděli brzy ráno jsem vyrazil na druhou misi v EPA Combatu. Tentokrát směrem do Hradce Králové na bitvu pod Chlumcem. Kousek před Hradcem jsem dojel oktávii se zlínskou značkou a z kufru koukalo něco povědomého. Přijel jsem blíž a poznal jsem směrovku od kuličkové stíhačky.Kolega ze Vsetína. Pověsím se mu za ocas aby mě dovedl na letiště, na kterém jsem ještě nebyl. Bezpečně jsme dorazily. Tam už vylézaly ze stanů kombaťáci, kteří létali v sobotu na motorových Air combatech v Praze. Letiště má zajímavou polohu, je totiž mezi stromy. Asfaltová plocha, vysoká ochranná síť. Na boku asfaltu už pořadatelé shrabovali posečenou trávu a připravovali startoviště. Combat se létá nad trávou,protože se často stává že modely se po srážce poroučí na zem. A tráva je milosrdnější než asfalt. Já jsem ve druhém kole dvakrát utěkal pro model. Odnesla to vrtule když jsem Thunderboltu usekl pohyblivou část pravé výškovky. Omylem jsem dal těžkou vrtuli a přehřál se mě regulátor a vypl se. Než jsem doběhl pro Miga a zpět schládl a já jsem dolítal kolo. Horší bylo že zprava tak patnáct metrů začínal lesík.Díval jsem se okolo jestli neuvidím plošinu na případné sundání modelů. To už domácí zbudovali občerstvení a spláchnul žízeň jednou plzní.
Začínáme, nástup, dozvídáme se že přijelo 33 pilotů.Muselo být tedy 5 heatů na jedno kolo. Organizátoři se proto rozhodli létat jen na 3 kola+finále.Jdu na první kolo.Beru svého osvědčeného Miga a jdu na start. Odstartuji a trémou se mě zase začínají třást nohy. Vletím do chumlu a slyším trnutí stuhy a předčasně křičím sek. Ukáže se že sek byl, ale někdo sekl moji stuhu.Organizátoři připravily červené a žluté stuhy. Žluté se ukázali být dobré, protože nešli dost dobře vidět a ti kteří létají se žlutými brýlemi tak je neviděli vůbec. Za chvilku už regulérně sekám stuhu. Adrenalin proudí tělem a nohy se mě třesou ještě víc. A další sek. Říkám si velký úspěch, dva seky v jednom kole. Pak přijde ještě jeden, takový nepřehledný, ale můj rozhodčí ho uzná. Konec heatu a já přistávám se třemi seky. Připomínám že na prvních závodech jsem měl jeden sek za čtyři kola.To ale foukal šílený větr. Teď bylo skoro bezvětří, což po 14 dnech kdy foukal silný větr, nečekané. Skvělý souboj. Hned nastupuji jako rozhodčí a pak mám dlouho pauzu.V prvním kole jsem lítal ve druhém heatu a ve druhém kole létám až v posledním heatu. Vedle zaparkovali kluci co dojeli na první závody a tak diskutujeme.Kluci lítají velmi dobře, trénují spolu. Jeden z nich v prvním kole dal 5 seků. Nástup na druhý kolo. Tréma už opadla protože nohy se mě už netřepou. Dávám další sek a pak rána a můj Mig jak jsem dřív popisoval bez vrtule plachtí dolů. Druhý head už byl horší, jeden sek a málo nalítaných sekund, když jsem dvakrát sprintoval pro Miga. O stuhu jsem taky přišel. Mám takový tušení že za celý závod nikdo neuchránil stuhu. V depu zjišťuji že Thunderbolt kterému jsem usekl část výškovky je kolegy od vedle. Po našem střetu létal dál ani nešel k zemi a ještě dal nějaký sek. Jeho kamarádovi se podařil opět skvělí head s mnoha seky.Opojen úspěchy pořád volal domů manželce že určitě postoupí do finále.Já jsem si na finále ani nepomyslel.Chvilku byla pauza, protože několik pilotů hledalo ztracený model ve vysoké trávě. Šel jsem si dát gulášek. A po třetí vypité kofole jsem si dal radši nealkoholické pivo. Když už jsem byl připravený na třetí start Zjišťuji že jsem na průběžně na 11. místě.Do finále postupuje prvních 7. Říkám si že to není nejhorší a když se mě podaří jako v prvním Heatu,mohl bych na finále pomýšlet. Radši jsem se to ale neměl dozvědět. Příliš jsem se snažil ale vůbec mě to nešlo. K žádné stuze jsem se ani nepřiblížil. A navíc do mě vletěl Šturmovik. Holt bylo vidět že Šturmovik je pancéřovaný, letěl dál a můj Mig se zlomeným křídlem,poroučel k zemi. Zklamaný jsem pro něj ani neběžel a čekal jsem na konec heatu. Ukázalo se že to byla chyba protože křídlo bylo zlomené ale velké škody nebyly. Konec křídla držel na káblu od serva a ani křidélko nebylo poškozené. Stačilo prolít sekunďákem, stříknout aktivátor a mohl jsem letět dál. Ponaučení do příště ¨nic se nemá vzdávat a bojovat do konce¨.Mé tušení se splnilo a jeden stroj se pověsil do lesíku vpravo od nás. To už naběhl pořadatel se sekerou a začalo se ozývat bušení sekery do stromu. Zřejmě to byl pořádný kmen, protože se rány ozývaly hodnou chvíli. Nakonec byl model dole a i dřeva na táborák bylo dost. Prý to nebyl první ani poslední strom co padl pod letadlem. Asi tu chodí létat se sekerou v autě. V depu zjišťuji že můj úspěšný kolega má rozstřelené letadlo a žádný sek za heat. Je z toho zdrcený. Říkám mu že je to zábava a nemá se kvůli tomu stresovat. Nepomáhá to. Pořadatelé zjišťují že jsme létali rychle a je dost času a teda odlétáme 4. Kolo. Zdrcený kolega od vedle ani nechce nastoupit. Přemlouváme ho a on teda musí přehodit regulátor a přijímač do druhého letadla, které prý špatně lítá. Já jsem taky nepočítal s 4. kolem a nespravil jsem Miga a protože nastupuji v prvním heatu, beru teda záložního Focke-Wulfa 190 a jdu na start. Slunce se dostalo před nás a já jsem stěží viděl mojeho fokouše, natož abych sledoval cizí stuhy.Přistávám bez seku. Jdu povzbudit zdrceného kolegu.Odstartoval ale letadlo mu nechce vůbec letět. Motor bez tahu. Za chvilku sedá. Odpálený regulátor.Je ještě víc otrávený. Čekáme na sečtení výsledků na finále. Zjišťuji že jsem se umístnil opět na 22. Místě ale teď bylo víc pilotů. Taky mám celkem 830 bodů. Minule jsem měl jen 270. Dost jsem se zlepšil. Před finále jsou trochu zmatky zapříčiněné chybou výpočetní techniky. Nakonec se dalo vše do pořádku létalo se.
Vyhlášení výsledků, Vedle mě stojí soptík. Jeden z nejlepších pilotů. Jdu si pro pamětní list a pak mě sopťa říká že před dvěma roky tyto moje body stačily na finále. No musím víc trénovat. Dvě místa předemnou se umístnily jediné dvě ženy, matka a dcera z klanu Vašiců. Otec Vašica skončil až za mnou. To mu v autě dali asi sežrat. Když to shrnu tak to byla skvělá neděle, pěkné počasí a parádní létání. Balím a hurá domů.
Výsledková listina k nahlédnutí. V zelené lize jsem poskočil na 4. Místo. Než jsem začal psát tento článek, který píši v kamioně a stojím u Italských Benátek tak jsem za čtyři večery doma postavil nového Miga-3. Ještě se musí pořádně zalétat a nástřik a bude připraven zasáhnout do příštích bojů.