Bitva u Lipan 2013
Blížila se druhá bitva v tomto roce. Trochu se mě komplikovala práce. V Anglii měli v pondělí svátek, další byl ještě ve středu ve Francii a ve čtvrtek v Německu. Tak jsem tam nemohl jezdit. Nakonec jsem vyjížděl ve čtvrtek večer z Belgie. Plán byl,že bych měl dojet v sobotu brzo ráno domů a vyrazit na závody. Jelikož jsem cestoval v noci, tak byl provoz malý a mě se podařilo dojet do Kyjova v pátek ve 23. hodin. Ještě na hodinku do dílny opravit stroje po Znojmě a ráno vyrážím s rodinkou. Pozvánku na závody jsem přeletěl zběžně, víc jsem se díval na meteo radary. Ráno u nás lilo a tak ještě telefonát Vláďovi Coubalovi ml. jak to u nich vypadá. Po ujištění, že u nich je nádherné počasí , jsem jel na jisto na letiště do Mančic, kde byly závody v loni. Malé zdržení po cestě a dojíždím v 9.30 do Mančic. A tam nikdo, jen jedny stopy po autě, které se tam otočilo, a odjelo. Tak znovu volám Vláďovi a ten mi sděluje, že se lítá jinde. Tak honem k Lipanům. No jo, to mi dají sežrat. Naštěstí to nebylo daleko, kolem 10. hodiny už jsem byl na tom správném letišti.
Nakonec nás dojelo 25. Na letišti je asfaltová dráha a tak jsme se nemuseli pořád cachtat v mokré trávě, ale létat se mělo nad polem obilí. To značilo, že kdo tam spadne, a půjde pro letadlo, bude mít mokré kalhoty a boty od bláta. Organizátoři, rodina Coubalových, upřednostnila polský model závodů, jedno kolo WW2 a po nich WW1. Zkusilo se taky, že rozhodčí nebudou piloti po odlétaném heatu , ale první budou rozhodcovat a pak poletí. V prvním kole se velmi dařilo Soptíkovi. Po přistání položil vysílač a zakřičel “ Jo! 7. seků“. (Tohle si později při vyhlašování výsledků od někoho vysloužilo posměšnou poznámku. Jak se to dělá, když chceš druhé místo? To musíš létat a pak zakřičet 7. seků) Já jsem šel na řadu ve 4. heatu. Nasadil jsem Repu. Po chvilce do mě někdo naletěl a mé Repu se snášelo do mokrého obilí. Nakřáplý trup, rychlá oprava a zpátky do vzduchu. Jenže už tam nebyly žádné stuhy, tak jsem přistál bez seku. Rodina Coubalových má dalšího soutěžního pilota. Asi desetiletý Ondra letěl svůj první závod. Měl ale velikou trému a táta Coubal nestačil měnit vrtule po nouzových přistání v obilí. Postupně se zlepšoval,ve třetím heatu měl i sek a celkově skončil předposlední. Následoval heat dvojplošníků z WW1. Těsně před startem začal pobíhat Soptík,že nemá stuhu. Maje drahá polovička akorát navázala a domotala jednu stuhu na roličku a konec označila mým jménem. Tak mu ji dala. Moc štěstí mu ale nepřinesla. Střet ve vzduchu a jeho Albatros se držel ve vzduchu silou vůle, sotva se plazil a křidélko měl vztyčené jako směrovku. A při přistání ještě naletěl do modelu Petra Brhla. Prostě se mu dařilo. Ve druhém kole zářil Pad. Během jednoho heatu narazil minimálně do pěti letadel. Zatímco ostatní padali, Pad si jen jednou vyměnil vrtuli. Zdeňku Hronovi urazil hřídel na motoru. Šel hlas, že má letadlo z betonu. Soptík zase před startem neměl stuhu, má hodná polovička mu nabídla moji namotanou stuhu, rozhodně ji odmítl. Stuhu s mým jménem nechtěl. Já jsem nasadil Polikarpova I-16, a zadařilo se. 2 seky, bez srážky. Skvělé bylo, že jsem nemusel pro éro do toho mokrého pole. Ke konci heatu už začalo pršet. Naštěstí to vydržel motor i regl. Čekali jsme,až přestane pršet. Odlétalo se i druhé kolo WW1. Zkusil se odlétat první heat třetího kola, ale stuhy padaly sami dolů. Tak se heat zrušil. Počasí se trochu umoudřilo a tak jsme začali s třetím kolem. Odstartoval jsem s I-16. Během chvilky byla ve vzduchu jen jedna stuha. Začal jsem po ní jít. Při jednom náletu jsem Ratu zapíchl do obilí. Doběhl jsem pro Ratu a znovu jsem odstartoval. Po pár sekundách mě ulítla vrtule a znovu jsem běžel pro model do mokrého pole. Po výměně vrtule jsem odstartoval na posledních pár sekund heatu. Pad pokračoval v likvidování letadel soupeřů. Odnesl to Karel Vašica. Jeho model se zřítil bez výškovky. Sopťovi údajně přestala jeho Cobra poslouchat a zřítila se daleko do pole. Vlivem vlhkosti mu odešel motor do modelářského nebe. Po dolétání posledního heatu se spustil déšť, který nepřestával. Tak se finále nelítalo, a výsledky se vyhlásily ze tří kol. Tradičně první Pavel Dvořák (Pad), díky prvnímu kolu, druhé místo Pavel Petrášek (Soptík), a skvělý závod zalítal Jiří Mikeska na třetím místě. No,snad za pár dní v Hradci nebude pršet.
Robert Ondříšek
Výsledková tabulka